Dlouho dopředu plánovaná akce, které se nakonec zúčastnilo 13
jezdců a koní (šťastné to číslo). Štěstí jsme ostatně měli i na počasí.
Den předem jsme měli trochu pochybnosti a v sobotu ráno bylo opravdu hnusně! Někteří, zdravotně diskriminovaní, to tedy zabalili, neboť se jim nelíbila
stabilní šeď a proudy vody, které podle předpovědi neměly jen tak přestat. Přesto jsme se sešli na Bechově v počtu 8 jezdců a koní: Dubi s Peter's Glory (z Dlouhé Lhoty;
měla premiéru!),Vašek s Lindou (z Dolního Bousova; staří mazáci), Terka s Jackem (z Obory; mladí mazáci), Olda s Laikem, Markéta s Růženkou, Kája se Zuzanou, Macek s Captainem
a Kristýna s Dorinou. Dalších 5 koní čekalo v Bosni, 
kam jsem po panáčku na přivítanou zamířila. Achim mě tam hodil autem, ačkoliv hrozilo, že mu svými
zablácenými pohorami zmažu světlý interiér auta. Ale v tomhle počasí? Z Bosně jsme vyrazili v sestavě: Šubi se Sanchezem, Lucka s Glenem, Katka s Lady,
Petr Čech s Laurou a já s Danitem. Touto cestou bych ráda poděkovala Leničce, která, ač sama nakonec nejela :-(, mi laskavě půjčila svého strakatého koníka,
na kterém se mi úžasně jelo! (Pravda, vzhledem k tomu, že
Danito je trikový kůň, někteří rejpalové mě cestou pobízeli, abych nějaký ten tríček zkusila,
ale věru s tou nasáklou bundou a bahnem pod kopyty se mi nechtělo pouštět se do riskantních akcí. Probrali jsme cestou se Šubim alespoň teorii.)
Přestože stále cedilo, statečně jsme se vydali cestou necestou, polem nepolem k Drhlenám, kde jsme měli sraz
s Bechovskou částí výpravy. Mnohokrát mě cestou napadla slavná věta ze Samoty u lesa: "A chčije a chčije!". Jinak se to ani vyjádřit nedalo.
Koníci se na mokrém smekali, a tak jsme museli jít opatrně. Od Drhlenského rybníka už jsme šli v plném počtu. Většina byla vybavena nepromokavým matrošem,
ať už bundou, nebo dlouhým kabátem 
(hlavně Olan si určitě liboval, že ho konečně mohl vzít na sebe, beztak to počasí přivolal). Na jednou z polí jsme všech
13 koní srovnali vedle sebe a chvíli se nám řadu podařilo udržet. Potom jsme se však přimotali do honu a po dohodě s myslivcem jsme raději změnili směr.
Druhou půlku vyjížďky už skoro nepršelo, což nám zvedlo náladu, alespoň těm, co nebyli durch. Za celou cestu nebyl jediný problém, jen kousek pod Studénkou
dostal Olan kopanec od Lady do holeně. Měl tam pěknou podlitinu. Dorazili jsme na Studénku k Čechům, kde nás čekala krásná vyhřátá společenská místnost
s krbovými kamny a koníky 10 nových dřevěných boxů. Naše koně samozřejmě zamířili do ohrady, na své si přišla pouze Zuzana, která si to dopředu posychrovala
tím, že ztratila cestou obě podkovy. Nevím, co s ní ta Kája cestou prováděla. Zatímco jsme sušili, co se dalo, dozvěděli jsme se, že Denny, kterého jsme včera
společně s Amorem odvedli na víkendový pobyt do Dlouhé Lhoty, zdrhl domů. Naštěstí ho nachytala Gita na houskách a zavřela ho do stáje. Mohli jsme tak odvolat
rychlou zásahovou četu, která se mezitím vydala problém řešit. Všechno dobře dopadlo. A tak jsme si mohli začít užívat večera plnými doušky.
Přijela spousta dalších lidí a večer příjemně ubíhal u jídla, pití, žen a zpěvu. Druhý den se vyčasilo, a tak jsme si užili sluníčka alespoň na cestě zpět.
Zpátky si vzala Milča Růženku, Tereza Ječná Laika a já Zuzanu. Martina, Macek, Kristýna a Vašek si ponechali stejné koně. Akce to byla parádní, přestože počasí
nám příliš nepřálo. Příští rok nám to už určitě vyjde!
