Tak ode dneška je Amorek valach. Měla jsem z toho hrozný strach, ale zákrok proběhl dobře pod rukama Luboše Suchardy, za asistence pana doktora Volavky.
Tak snad nebudou žádné komplikace. Počasí bylo krásné, a tak že se bude kastrovat na pastvině na trávě. Amor pojal hned z počátku nedůvěru k tolika lidem,
hlavně Oldovi, který je jeho úhlavní nepřítel, poté co mu začátkem týdne píchal injekce s peňákem. No hlavně že se vyléčil. Taky mu teď alespoň týden mám říkat
pane doktore :-). Nejprve vyváděl (Amor), když jsme ho chtěli změřit kolem hrudníku, těsně za předníma nohama. Nakonec, když se Olda stáhnul, se nám to podařilo a podle
tohoto obvodu jsme vyčetli, že váží cca 370 kg. Potom, že mu nasadíme fajfku, to byl ale docela problém, nepostál na místě, hrabal kolem sebe nohama, chvíli adrenalinu
jsme si užili, než ji měl nasazenou. Než ho to utlumilo, tak ještě hrabal přední nohou do vzduchu. Následně dostal několik injekcí a čekalo se až usne. Podle instrukcí
jsme ho nakláněli na levou stranu, chvíli se vzpíral, ale potom sebou švihl na stranu, podložili jsme mu hlavu, uvolnili fajfku, přivázali zadní nohu ke krku, aby bylo dost
místa na operaci a mohlo se jít na věc. 
Když tam tak ležel a chrčel na té zemi, udělalo se mi tak zle, že jsem musela na chvíli odejít a za pomoci Milči do sebe kopnout
dva Jelínky, abych se trochu sebrala. Potom jsem se vrátila a šla mu držet hlavu, abych neviděla tu operaci. Doktoři ale pracovali rychle, Péťa to vše dokumentoval, ač
trochu nedobrovolně, a asi po 20 minutách to bylo hotové, už se jen jen probudit a vstát. Postupně přicházel k sobě, sem tam škubnul nohou, koukal kolem sebe, ale
vstávat se nepokoušel. Po nějaké době zvednul hlavu a začal škubat trávu kolem sebe, taky už musel mít hrozný hlad, od včerejška večer nic nesměl žrát. Sucharda ho
plácnul přes zadek, Amor vstal a šli jsme se procházet. 10 koleček na jednu stranu, 10 na druhou, prostě chodit chodit chodit, aspoň 20 minut. Z počátku se motal jak opilec,
čekala jsem kdy sebou zase švihne, ale vždycky to nějak ustál a ke konci už chodil docela solidně. Chvíli jsme ho uvázali na zámkovku a později se s ním šli ještě projít do lesa.
Potom jsme se ho snažili masírovat proudem vody z hadice, ale moc to tedy nešlo. Sucharda nám řekl, že se mu to bude líbit, ale zatím tedy nic moc.
Nejlépe to šlo, když jsem si ho držela sama a otáčela se za ním, jak tak kroužil kolem mě. Tato metoda má nevýhodu, že se musí každou chvíli rozmotávat hadice,
a to ještě hrozí, že se do ní zamotá kůň. Jenže jinak to nešlo. Když ho držel jeden, tak se ten druhý pomalu ani neměl šanci přiblížit s hadicí v ruce. Ke konci už i chvíli postál,
tak snad to bude příště lepší. Do stáje šel kupodivu docela ochotně, dali jsme mu tam malinko sena a zítra zase pohyb a masáž!
