Poslední den v roce 2008 jsme se rozhodli strávit s koníky a s přáteli z okolních stájí. Počasí nám opravdu přálo, krásně svítilo sluníčko, takže ani nevadilo mrazivé počasí.
Sešli jsme se ráno před desátou na Bechově - já s Captainem, Péťa s Dorinou, Milča s Růženkou a Olda (který spěchal z práce tak, že málem vyjel na vyjížďku v prestižích :o) s Laikem.
Dubina s Glory a Jana s Karolínou už tam netrpělivě přešlapovaly a přifrčelo také naše doprovodné vozidlo s Pepou, Martinem a Jirkou Faltou, kteří vezli proviant.
Vyrazili jsme s lehkým zpožděním z Bechova a přes letiště zamířili na Střehom, kde jsme měli u hospůdky sraz s ostatními. Byla jsem dost překvapená, kolik se nás sešlo, protože potom,
co dorazily Bobule s Jackem a Toffinou, bylo před hospodou skoro 20 koní. Sjelo se to z Horního Bousova, Obory, Sobotky a okolí, Markvartic a kdoví odkud ještě. Paráda! Pepa a spol. již
roznášeli svařák a chlebíčky, a po řádném občerstvení a přivítání se navzájem se mohlo jet. 
Kolem několika chalup jsme zamířili do Plakánku. Šla nás pěkná karavana a jednoho pána
vyklánějícího se z okna roubenky z toho málem trefil šlak. Vykřikoval cosi v tom smyslu, že ničíme přírodu. My jsme si mysleli své a někteří mu dokonce své myšlenky vpálili zpět.
Nebudeme si ale takovým dědkem kazit náladu, že. Kolem zamrzlého rybníka, po němž se proháněli bruslaři a nádherných sluncem nasvícených pískovcových skal jsme kráčeli k
hradu Kost. 
Pěší turisté, které jsme potkávali, žasli nad dlouho řadou koní a jezdců. Byl to opravdu zážitek, když se člověk ohlédl a pomalu nedohlédl na konec.
Cestou jsme překonávali potok, který někteří přebrodili, někteří skočili a někteří spořádaně přešli po lávce. Kousek jsme zaklusali a to už se před námi objevil hrad Kost v celé své kráse.
Občerstvovací vůz už byl na místě, takže další svařáček a krátká přestávka. Na odchodu ještě Lída s Dádou předvedly parádní vzpínací číslo a mohli jsme pokračovat přes
Pomníky na Branžež. Cestou jsou krásné písčité cesty a skály kolem. Na pláži u zamrzlého rybníka někteří draci prohnali své zřejmě nevybouřené koně a my ostatní jsme zamířili do kempu,
kde už byl rozdělaný ohníček a pekly se steaky. Další dávka svařeného vína, čaje, občas nějaká ta placatka, holt co kdo snesl. Steaky byly výborné, krásně jsme si odpočinuli, popovídali
a zahřáli se u ohně. Na závěr jsme bouchli šampus a připili si na ten Nový rok! Popřáli jsme si a v podstatě se rozloučili. Ještě než všichni odjeli, přijeli 4 koně ze Srbska a Olda se
zapovídal se starým známým, a že nás jako dojede. No tak jsme vyrazili. Já jsem přesedla na Dorinu a Marcela si vzala Captaina. Péťa odjel jejím autem na Bechov. Vraceli jsme
se takřka stejnou cestou, ale odpojili jsme se směrem na Kamenici. Za Přepeřema jsme se rozloučily s Terkou a Marťou z Obory a přes pole to střihly k Bechovu. Dojely jsme tak tak,
že jsme vykydaly a nakrmily a už byla tma. No a Olda nikde. Telefon měl v autě, prý jel chvíli za námi, ale pak už o něm nikdo nevěděl. Docela jsme trnuly, ale nevěděly co dělat.
Přijel až někdy po šesté, s tím že mu Laik zapadl do bažiny a nemohl ho odtamtud dostat. Nakone vše dobře dopadlo a řádně zabahnění se oba vrátili domů. Byla to parádní vyjížďka a
doufám, že si ji zas někdy zopákneme, ovšem bez toho konce :o)Tímto bych ráda poděkovala občerstvovací četě v čele s Pepou, jeho manželkou a Davidem, na Martina a Jirku nezapomínaje! Bez nich by to nebylo ono!
